Barfování se v poslední době těší velké oblibě, a také se o tom každý druhý rád pochlubí na internetu. Jsou ale „horké vody“, do kterých se málo komu chce ponořit, a na to se dnes podíváme. Tedy, jaké nejčastější zažité omyly jsou kolem barfu stále aktuální?
Mýtus 1: Syrové kosti jsou bezpečnější než vařené
Ne nejsou, jediné bezpečné kosti jsou žádné kosti.
Proč si tolik lidí myslí, že syrové kosti jsou pro zvíře bezpečné? Mýtus vzniká díky tomu, že při barfování je potřeba doplňovat vápník, který je obsažen mimo jiné v kostech.
Oblíbené na krmení jsou drůbeží krky, jde o masitou kost, která obsahuje asi 75 % kostí a 70% vody. Obsahuje asi 17 g bílkoviny, 1726 mg vápníku a 1099 mg fosforu ve 100 g. Krom toho sodík, draslík, a stopové prvky. Z výživářského pohledu není co vytknout, i stogramová porce dostatečně pokryje denní potřebu vápníku pro 25 kilového psa.
Proč se kosti krmí a jak lze rizika snížit?
Rizikem je však kost samotná. Masité kosti se podávají z důvodu stravitelnosti, využitelnosti a vstřebatelnosti vápníku, také pro „údržbu“ zubů, tedy při okusování dochází k mechanickému očišťování zubů. Toť výhody.
Při tepelném opracování dochází ke strukturálním změnám ve stavbě kosti, ta se snáze štěpí. Odštěpky mohou způsobit poranění zažívacího traktu i dutiny ústní. To ale můžou i kosti syrové! Ty také pes musí mechanicky zpracovat na menší části, při hryzání taktéž hrozí poničení zubů a zranění v dutině ústní. Navíc syrová kost obsahuje znatelně vyšší množství bakterií, které v případě poruchy trávení (při uvíznutí kosti např.) způsobují rychlé pomnožení a zahnívání kosti.
Alternativou je zkrmovat syrové masité kosti pomleté, v případě, že se majitel nechce zkrmování kostí vzdát. Není zde pak efekt “čištění“ zubů, ale sníží se tím riziko poranění a uvíznutí kosti při zachování nutričního přínosu. Riziko zapískování (zácpy) a bakteriální kontaminace se však nesnižuje!
Na okusování, pro zábavu a prosliňování dutiny ústní, lze předkládat hračky k tomu určené (např. Kongy) a nebo jelení paroží. Jelení paroží je přirozené, přírodní, nízkolarorické a chutné zpestření, a na rozdíl od bůvolích šlach a kůží, nemůže způsobit strangulaci jazyka či ucpat vstup do dýchací trubice.
Kosti je možné z jídelníku také kompletně vypustit a nahradit je podáváním např. drcených vaječných skořápek a nebo minerálních doplňků. Lze též používat masokostní/kostní moučku.
Mýtus č.2: Maso lze v dietě nahradit mléčnými výrobky. Mléčné výrobky (např. tvaroh) jsou dobrým zdrojem vápníku
Při procházení barfařských stránek častokrát narazíte na doporučení zařazení „tzv. mléčného dne“, tedy dne, kdy se nekrmí maso, ale jen mléčné výrobky. Hned v zápětí následuje upozornění, že pouze mléčné výrobky, nikoliv mléko. Ale proč?
Zprvu by stálo za vyvrácení, že syrové kravské mléko je pro psy nevyužitelné. Pes, jakožto savec, je uzpůsoben přijímat mléko jako potravu v prvních měsících života, v průběhu se mění jen schopnost zužitkovávat jeho komponenty, (klesá obsah enzymů laktázy), v případě kravského mléka jde zejména o cukr laktózu. A stejně tak jako u lidí, někomu trávení mléka problémy v dospělosti nedělá a někomu ano.
A ano, rozdíl ve psím a kravském mléku je značný, zejména v obsahu tuku, což ale v lidském mateřském a krvaském mléce je taky. Tedy, zda podávat mléko a mléčné výrobky jako takové, je otázkou volby majitele psa, ve většině případů je pro psy mléko a mléčné výrobky bezpečné a stravitelné i v dospělosti.
Mléčné výrobky jsou výrobky z mléka, které vznikají různými cestami (kysání, zkvašování, zrání, atd.) a zejména ty komerční jsou tepelně ošetřené – pasterací, termizací, UHT atd. Otázkou na chovatele zůstává, proč k syrové stravě zařazovat tepelně zpracované složky? Obsah laktózy se mění jen mírně, avšak obecně se zlepšuje jejich stravitelnost.
Tabulka 1
100 g | Energie | bílkovina | laktóza | vápník | fosfor |
Mléko 3,5 % tuk | 65 kcal | 3 g | 4,8 g | 120 mg | 92 mg |
Jogurt 3,5 % tuk | 68 kcal | 4 g | 3,2 -4,5 g | 120 mg | 92 mg |
Tvaroh tučný | 160 kcal | 11 g | 2,6 – 4 g | 95 mg | 187 mg |
Pozn.: Při fermentaci cukrů (laktózy) ve střevech vzniká plyn, což může nadýmat a způsobovat průjmy. Jakožto při zpracovávání i jiných sacharidů, např. z ovoce, obilovin. Kozí mléko obsahuje 4,4 g laktózy ve 100 g.
Pokud se mléčné výrobky podávají jako zdroj vápníku, jedná se o celkem nevhodnou surovinu, obsah vápníku není zase tak závratný, že by bylo doporučitelné zařazovat mléčné výrobky jakožto jediný zdroj vápníku. Poměr mezi vápníkem a fosforem je v mléčných výrobcích asi 1,3 -1,5:1, v případě velmi doporučovaného tvarohu je ale obrácený, tedy tvaroh není zdrojem vápníku, ale fosforu.
Takže pokud někdo štěňátkům přidává tvaroh s ovocem jako zdravou svačinku na doplnění vápníku, zadělává svým psíkům na pěkný průšvih v podobě rizika rozvoje sekundární nutriční hyperparatyreózy.
Pokud se podávají mléčné výrobky jako zdroj bílkovin, jedná se o potraviny na bílkoviny relativně chudé. Lepším zdrojem bílkovin jsou vejce, (luštěniny a semena).
Kdy je vhodné zařazovat mléčné výrobky do diety?
Pokud je potřeba v jídelníčku omezit protein jako zdroj fosforu a dusíkatých látek (zejm. Ledvinné diety) a nebo v případě diet šetřících (slinivka, játra), zde jsou rychlým a kvalitním zdrojem energie, tuků, bílkovin.
Mýtus č.3: Barf je pro psa a kočky nejlepší volbou v případě alergií
Jak vznikl fenomén potravních alergií u psa a kočky? Jednoduše, když se neví, proč má mazlík průjem a majitelům se nechce investovat do diagnostika, je rychlejší (a levnější) zvíře označit „alergie na kuřecí maso“.
Potravní alergie se u domácích mazlíčků vyskytují, ale relativně vzácně. Bohužel projevy alergií jsou různé, od průjmů po kožní výsevy a škrábání. Daleko častěji jsou skutečným problémem infekční onemocnění, parazitární invaze, plísně a jiné dermatitidy, a nebo prostým podrážděním GIT různých příčin, přijetím toxinů z potravy, a celkovou dysmotilitou střev.
Když pes/kočka pozřou kuřecí granule a mají zažívací obtíže, ještě to hned neznamená, že jsou alergičtí na kuřecí maso. Proč?
Každý výrobce používá jiný zdroj surovin, proto pokud zvířeti nesedí receptura granulí s kuřecím masem toho konkrétního výrobce, nelze hned psa označit za alergického na kuře, neboť v té granuli není jen to kuře, ale spousty dalších peptidů a složek, které mohou vyvolávat obtíže. Také kolikrát pouhá změna výrobce krmiva může „alergii“ vyřešit. Vliv má i výrobní proces a skladování, či pouhá prudká změna v jídelníčku.
Eliminační dieta
Pokud je podezření na potravní intoleranci či alergii, jediná spolehlivá metoda je eliminační dieta s provokačním testem. Eliminační dieta je strohá krmná dávka s jedním zdrojem doposud nepoužitých bílkovin, sacharidů a tuků. Je potřeba ji podávat min. 8 týdnů, ideálně ale 13 týdnů, a je nevhodná pro zvířata v růstu a jiným zdravotním omezením. Nejvhodnější při eliminačních dietách je zkrmovat všechny peptidy štěpené (hydrolyzované), s co nejmenší velikostí (pod 10 kDa), jen tak lze doopravdy zaručit, že předkládané krmivo je nedráždivé.
Zásadní problém v “senzitiv” komerčních krmivech je ten, že většina takto označených krmiv, není ve skutečnosti hypoalergenní a natož vůbec není vhodná pro eliminační dietu. Zase se jedná pouze o reklamní trik prodejců. Vhodné krmivo pro zvíře s podezřením na potravinovou intoleranci/alergii je hydrolyzované a nebo holistické.
Při barfu je výhoda, že majitel sám připravuje krmnou dávku a může zaručit, že se zvířeti nepodá nic jiného, než by měl. Ale nemůže zaručit kontaminaci surovin na vstupu, a to, že i zdánlivě bezproblémová surovina není pro zvíře dráždivá, viz. štěpené peptidy.
Obecně lze tedy říct, že pro výživu mazlíčků je zcela zásadní volit co nejkvalitnější suroviny. V případě intolerance/alergií je barf jednou z možností (dobrých možností), ale také nemusí být řešením, pokud je problém způsobený např. infekcí.
Jak zjistit, že pes na barfu skutečně prospívá
Doposud nebyla publikována žádná vědecká studie, která by prokazovala zdravotní přínost pro zvířata krmená barfem a benefity oproti běžnému komerčnímu krmivu. Vše se opírá o empirické hodnocení majitelem.
Dostupné krevní testy neodhalí zdravotní rizika, tělo se snaží vždy udržet homeostátu (rovnováhu) a bere vápník ze zásob (kostí) a aktivuje jiné metabolické a hormonální cesty. Vypovídající hodnota testů je nízká. Také hladiny některých vitamínů a stopových prvků se špatně stanovují a nebo nestanovují vůbec, a zvíře může být defecitní, i když hodnoty se zdají být “v pořádku”.
Zodpovědnost za krmnou dávku je na majiteli zvířete krmeného barfem, a je velmi důležitá angažovanost majitele vzledem k hodnocení zdravotního stavu zvířete.
Jak si majitel může posoudit, že zvíře dobře prospívá?
- kvalita srsti a stav kůže
- aktivita
- výskyt zdravotních obtíží
- fecal scoring
- BCS, MCS